Když se někdo rozhodne spáchat sebevraždu!

Chtěla jsem o tomto tématu psát někdy později, jenže se včerejším večerem toto téma pro mě stalo aktuálním a z toho důvodu svůj názor napíšu již nyní...

Večer si v klidu ležím v posteli a čtu, je asi 22.30, kdy slyším mámu, jak s někým mluví, táta přeci ještě není doma, to bych slyšela motor našeho auta. Asi tedy telefonuje. Po tom, co slyším, jak jde máma po schodech nahoru už si vduchu říkám: Ajééje, co se stalo! :/ Mamča zaklepe, vejde do dveří a oznámí, že táta se známou měli havárku, když jeli domů z práce, ale že se nemám bát, jsou sice oba v šoku, ale v pořádku... Jelikož se tato kolize stala již v naší obci, mamča se oblékla a šla na "místo činu" za tátou a známou...

A co se vlastně stalo? Místní chlap, který je dle vyprávění věčně opilý, si rozmyslel, že chce skoncovat se životem a nic lepšího ho nenapadlo, než skočit tátovi pod auto... Sice jsem s tátou prohodila jen pár slov, protože jsem mu před chvílí volala do práce, zda je v pohodě a s odpovědí, že mu nic jiného nezbývá, mě tedy moc neuklidnil... Sebevrah měl smůlu (a nebo štěstí), že si vybral právě tátu, jelikož on je člověk, který dodržuje max. povolenou rychlost a jezdí bez nehod x let, protože dříve jezdil s kamionem a má tedy bohaté zkušenosti na cestách a snaží se předvídat, co by se mohlo stát. Brzdil hned, jak ho uviděl, snažil se mu vyhnout, ale i tak nezabránil střetu. Na autě jsou snad dvě šmouhy a kapota maličko promáčklá od řídítka nebo čeho, každopádně můžeme být rádi, že se tátovi, spolujezdkyni nic nestalo a sebevrah nyní leží v nemocnici a snad bude také v pořádku.

Člověk, který tátovi pod auto skočil, byl shodou okolností ve stejné hospodě jako brácha, takže od bráchy vím akorát to, že když odcházel z hospody, tak se s jejich společnou známou loučil se stylem, že už se v životě neuvidí a brácha říkal, že se tomu smáli a ptali se ho, zda někam jede... Ano, chtěl jet přímou linkou do "pekla".

Ach jo, lidé, proč toto děláte? Stojí vám to za to? Mnoho lidí už mělo depresi, mnoho lidí již bylo na dně a mnoho lidí se z toho také dokázalo dostat... Na dnu je dobrá jedna věc a víte jaká? Že ze dna můžete akorát stoupat vzhůru. :) Moc dobře to znám a i když jsem měla stavy těžké deprese, tak jsem si řekla: Co by řešila sebevražda? Nic! Naprosto nic! Člověk tím akorát docílí toho, že pozůstalí se budou ptát proč, dávat si možná vinu a bude o jeden lidský život méně. Někteří sebevrazi jsou ovšem tak soběčtí, že jim nestačí, že zabijou sebe, ale veznou s sebou také další lidi a to mi přijde jako vrchol zla. Co si takový člověk myslí? Že bude politován? Tito lidé si snad myslí, že jsou jediní, kteří mají v životě problémy. Jenže chyba lávky, problémy mají všichni. Ať malé či velké, prostě všichni...

A co bych chtěla vzkázat těm, kteří se rozhodnou se svým životem skončit:

Tak zejména to, ať si pořádně rozmyslí, co chtějí učinit, protože je to jediné rozhodnutí v životě, které nejde vrátit zpátky. Které už nelze změnit v případě, že se povede... Ale pokud se opravdu pro takový odchod z tohoto světa rozhodnete, udělejte to v tichosti a neohrožujte svým jednámím životy jiných, kteří s vašimi problémy nemají nic společného. Děkuji za pochopení...