Je zase 23.00… Proč se v poslední době rozhodnu něco napsat právě v tuto dobu? Zase… Jsem asi mimo, už se mi zavírají oči...
Ležím v posteli, snažím se nevnímat, že svět je plný bláznů (možná takových, jako jsem já)…
Co znamená být bláznem v tomto světe? Víte to? Já ne… Jen se toulám, létám kolem (ano, možná na koštěti, Bůh ví), dívám se na svět z výšky a vidím tu zkázu, tu bídu, ten boj o život. Nebo možná nevidím, je tma... O čem to tady vlastně všichni píšeme? O co se vlastně zajímáme? Společnost, kultura, zdraví, politika, ekonomika, sport – jaký to má vlastně smysl? Píšeme články, diskutujeme, s někým souhlasíme, s někým ne… Život stejně plyne dál… Myslíme si, že svými slovy něco změníme? Nejspíš ne, je to asi jen naivní představa v našich hlavách… Ale nechci mluvit za ostatní… Někteří ani vlastně nic měnit nechtějí. Proč taky? Nevidí důvod ke změně… Píšeme a čteme články, hodnotíme je, doufáme, že si ty naše někdo přečte, napíše komentář, co si myslí o článku, co si myslí o našem názoru a snažíme se přesvědčit sami sebe, že přece jen ten náš názor musí sdílet i někdo jiný... Že v tom vlastně nejsme sami...
Když vyjdu ven, lidé chodí v černých, šedých a tmavých barvách (chtělo by to zpestření, oživení)… Je mi z toho smutno… Kde je ráj, kam jen se poděl? Ach ano, to jablko, já zapomněla…
No, raději už jdu spát… Dobrou noc!
