Už jste někdy omdleli?

10. 03. 2013 23:48:00
Zajímalo by mě, zda někdo z vás, kdo si přečte tento článek, již někdy omdlel a zda měl podobnou zkušenost, podobný prožitek jako já... Nikdy jsem to nijak nezkoumala, jen mě to tak nějak nyní napadlo... :)

Je 23.00 a nějak nemůžu spát... Venku je zataženo, takže ani nemůžu koukat ze svého podkrovního pokoje na hvězdy. Spousta z vás již jistě spí, protože zítra je opět pondělí - pro většinu z vás začátek dalšího pracovního týdne. Pro mě ne, jsem momentálně nezaměstnaná, takže zítra mě čekají jen dvě povinnosti - zajet na úřad práce a přichystat tátovi oběd předtím, než půjde do práce... Jelikož nás bydlí v našem rodinném domku pět - máma, táta, já a mí dva mladší bráchové a z toho mají práci jen naši rodiče, tak je mi z toho tak trochu ouvej... I když, náš nejmladší - bráška Alexandr - letos maturuje, takže pokud si práci nenajde, na úřad práce se nejspíš nepřihlásí dřív než v červnu... Jak pozitivní to zpráva... No, už bych se mohla ale dostat k tématu...

Vzpomínám si na letní tábor, kde jsem poprvní omdlela. Jela jsem tam díky kamarádce, kterou tam vzal její bývalý přítel (dělal tam hlavního vedoucího) a nabídla mi, že bych tam mohla jet jako vedoucí. Dokonce jsem přemluvila i bývalého přítele, aby jel se mnou a dělal nám zásobovače potravin... Bylo to strašně fajn, na tyto letní tábory vzpomínám moc ráda... Jednoho krásného letního slunečného dne ani nevím proč, jsem si chtěla vyzkoušet sekání dřeva za hlavní chatou. Zrovna tam děti nebyly a ocitla jsem se tam sama... Jak jsem tak sekala, tak se mi to jednou sklouzlo a sekerou jsem klepla vedle a o dřevo jsem se třískla do prstu, což nebylo zrovna moc bezpečné a v tom to přišlo - asi šok... Šla jsem okamžitě za ostatními a sedla jsem si na lavičku. Naproti mě seděla naštěstí jedna z našich zdravotnic Alča... A ta se na něco ptala a já odpovídala a najednou si Alča všimla, že se něco děje... No, já si jen pamatuji to, jak jsem padala zády směrem dolů z lavičky a slyšela Alčin hlas, jak křičí, aby mě někdo chytil... No a pak si jen matně vzpomínám, jak mě nesli do chaty na postel, dávali nohy nahoru a já prohlásila větu, že nechci umřít... To všechny přítomné asi dost vyděsilo, no já vůbec netušila, co se děje, ale byl to takový fajn pocit. Takový pocit klidu a chtěla jsem jen spát... Jenže mi to nechtěli dovolit a probrali mě... Pak už jsem byla zase v pořádku, i když měli všichni ten den za úkol mě hlídat, jestli jsem v pořádku... Byla jsem. V té době mi bylo asi 18 let... Od té doby byl dlouhou dobu klid, i když jsem občas mívala období malátnosti (když tedy nepočítám kolaps při darování krve)...

A pak už jsem omdlela jen jednou a to v roce 2009... ,,To je ta holka, která omdlela u státnic!" Slyšela jsem, když jsem šla po schodech na fakultě... Bylo to strašně příjemné být tak známou osobou, a to díky tomu, že omdlíte při jednom z klíčových momentů svého života (tedy tehdy ten den pro mě tolik znamenal)... A jak to bylo? Obhajoba bakalářské práce byla fajn, pak přišlo na otázky a u druhé už jsem to nějak neustála... Komise si všimla, že mi není dobře, tak mi řekli, ať si sednu, nějak to nepomáhalo, tak mi ještě dali vodu a když jsem se chtěla napít, tak už si jen vzpomínám, jak se mi zužuje obraz, cítila jsem mravenčení na těle a takový divný tlumený pískot nebo šelest, která mi zněla v uších a já už neslyšela, co se děje kolem a přestávala vidět, spadla ze židle a samozřejmě jsem se polila, jelikož jsem držela v ruce kelímek s vodou... A ten pocit, když jsem omdlela? Něco neuvěřitelného. Bylo mi v ten moment tak krásně. Cítila jsem takový vnitřní klid a snad jsem i měla úsměv na rtech, když jsem tam ležela na zemi... O to horší bylo procitnutí, kdy jsem v sukni s nohama na židli ležela na zemi a nade mnou stáli členové komise, kteří se snažili mi pomoci - otevřít okno a dveře dokořán, aby byl v místnosti čerstvý vzduch, na hlavu a ruce mi přikládala docentka, která nás učila účetnictví, obklady a zapisovatelka z toho byla dost v šoku a nevěděla moc, co dělat... No, dost jsem se styděla, to vám povím... Komise mi dala prostor, abych se vzpamatovala a dala mi návrh - Buď dojedu tu zkoušku hned a nebo se zařadím na konec a odzkouší mě znovu... Dokážete si to představit? Znovu??? No, jelikož jsem si nebyla jistá, zda by se to podruhé neopakovalo, tak jsem radši zvolila první variantu a pak byla ráda, že odcházím ze dveří a mám to za sebou... O promocích už se raději rozepisovat nebudu, jelikož mi bylo na omdlení hned na začátku a celé jsem je proseděla, což je pro mě další z krutých vzpomínek na vysokou a navíc na konci, kdy mělo probíhat focení s mou skupinou si mě vzal bokem zdravotník, který mi měřil tlak, takže se svou skupinou ani žádnou fotku nemám... Fakt paráda.

Poté jsem byla samozřejmě donucena jít k obvodnímu lékaři. Ten mi doporučil, že se mám vyhýbat místům, kde se zdržuje velké množství lidí a jsou natěsnaní v jednom ne moc velkém prostoru. Hned mi bylo jasné, proč se někdy v autobuse cítím tak divně... Stejný problém. Teď už je to ale naštěstí lepší... A taky mám občas nízký tlak, no... Z toho se hned člověk nehroutí, no ne? ;))

Přeji všem hezkou noc a nebo spíše hezký den! :)

Autor: Lucie Mráziková | neděle 10.3.2013 23:48 | karma článku: 13.69 | přečteno: 1736x

Další články blogera

Lucie Mráziková

Ten čas tak letí

Už zase oběhla naše modrá planeta svou dráhu kolem Slunce a tak už je zase za námi jeden pozemský rok, jak tomu říkáme...

31.12.2021 v 19:18 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 160 | Diskuse

Lucie Mráziková

Lidé prý začínají být agresivní...

Kdyby to nerozdělovalo společnost, nejspíš to nechám být... Jenže ono rozděluje a to mě mrzí, hodně mě to mrzí...

18.12.2021 v 5:55 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 797 | Diskuse

Lucie Mráziková

Veřejná debata odborníků živě!

Čeho se vláda bojí? Proč je vše tak jednostranné? Proč někteří mají v médiích prostor a jiní ne? Fakt vám to nepřijde divné?

3.12.2021 v 14:37 | Karma článku: 15.06 | Přečteno: 279 | Diskuse

Lucie Mráziková

Covid-19/Ne-Covid-19... Jakou roli hraje životní styl?

Kdo si přečetl můj předchozí článek, můj názor na situaci, která tady nastala, zná... Viním vládu z toho, co se tady děje.

30.11.2021 v 9:14 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 632 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 19 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 8.27 | Přečteno: 94 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 16.54 | Přečteno: 183 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.39 | Přečteno: 145 |
Počet článků 46 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1505

Na co sem psát, kdo jsem, když každý ve svém hodnocení ostatních promítne i kus sebe... :)

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

více

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...