A copak mi je vždy připomenuto, když navštívíme prarodiče a bavíme se o dětství, kdy jsme s našima u babičky a dědy ještě bydleli? Jo, už vím, období, kdy jsem chodila do školky... Ach, to byly časy...
S dědou (Tady mám tak osm měsíců :))
Tak jsme dnes jeli na návštěvu právě k prarodičům... Tak jo, musím se přiznat. Nebyla to jen obyčejná návštěva - jeli jsme tam hlavně sbírat okurky (aby to nemuseli děda s bábi). Prostě začala okurková sezona (ano, jako ta v médiích)... Předtím, než jsme šli sbírat, tak se prohodilo pár slov o politice... O tom však raději příště, teď bych ráda jen takový klidný článek... Tedy klidný... Pro někoho možná maličko šokující a snad i zábavný :))
Jak jsem psala, tak jsme dříve u prarodičů bydleli. Saša (tedy nejmladší brácha) ještě nebyl na světě, takže pouze druhý brácha - Martin - tam zažil ještě školku zároveň se mnou... A to téma "Co se dělo ve školce" také pořád babička vzpomíná - co jsem jako malá vyváděla. Pamatuji si, že jsem měla takovou červeno-bílou zástěrku a tato zástěrka to se mnou neměla vůbec lehké. Hlavně po obědě :) A proč? Jako malá jsem prostě do školky chodit nechtěla, brečela jsem, utíkala jsem po vsi, abych tam nemusela, a nikdo nechápal, proč. Až jednou začala mamča vytahovat něco z kapes zástěrky... A co to bylo? Maso - tlusté maso. Pak se naši dozvěděli, že mi v jídelně maso prostě cpali do pusy, abych to jedla. No, já prostě nechtěla a tak jsem dělala jako že to jím a pak to vyplivla a hodila do kapes zástěrky... To pak byl konflikt ve školce, co to dělají a že mi to nemají vnucovat, když to nechci. Prý jim na to tehdy učitelka řekla, že přece ty obědy rodina platí, tak to musím jíst. No děkuji pěkně. Od té doby byla zástěrka kontrolována snad pokaždé, když jsem odcházela z jídelny... No, dělala jsem to v obou školkách, kam jsem chodila... Já to maso prostě nechtěla, dělalo se mi z toho zle, navíc to byly tlusté a prorostlé kousky. Když mi kontrolovali zástěrku, tak jsem musela vymyslet něco jiného - prostě maso ukrýt jinam :D No, házela jsem ho pod stůl, když se učitelky nedívaly... Ach jo, jako malá jsem to ale byla vynalézavá... Jako tehdy, když jsem strčila hlavu do židle - prostě mezi sedadlo a opěradlo. A co se nestalo? Samozřejmě hlava nechtěla zpět :D Tak prostě museli přinést pilku a kolem dokola to dřevo trochu ořezat... A to stříhání vlasů snad nestojí za zmínku :) Snad nejsem sama, kdo si ve školce stříhla vlasy, ne? Chtěla jsem asi zkusit nový účes :D Ale co byla ještě sranda a na co jsem úplně zapomněla bylo, když jsem prý svého tříletého brášku (mně byly tehdy čtyři) vzala ze školky na procházku po obci... Hmm, to nešíleli jen rodiče, ale samozřejmě hlavně učitelky ze školky, které za nás byly zodpovědné. Našli nás ale oba v pořádku, takže pohoda...
A ta fotka? To jsem prostě byla malý kaskadér. V té době jsem jaksi ještě neuměla chodit, ale prý jsem prostě stála jako sloup a tak prostě takto se mnou děda blbnul (a mám podobnou fotku i s tátou) :) A strašně ráda jsem hopsala v kočárku.. Představte si situaci, kdy jdete v létě s manželem/kou po parku v Lednici (v létě je tam krásně, doporučuji), vezete kočárek se svým dítětem, otočíte se, protože vás něco zaujme, otočíte se zpátky a dítě nikde... Rodiče koukali, kde jsem, zda jsem jim nevypadla a pak koukají na kočárek ze všech stran a na té jedné já spokojeně visím na kšandách. To byla ale pořád lepší situace, než když naši sadili brambory a já při tom neustálém hopsání spadla a kočárek na mě. Od té doby jsem asi maličko švihlá, ale snažím se nepřipouštět si to ;)
Chtěl by někdo z vás takové dítě? Já tedy rozhodně ne! Doufám, že mé děti po mně nebudou :D
Přeji všem krásnou a klidnou noc. A pokud vaše dítě nechce chodit do školky, zkuste mu zkontrolovat kapsy ;)
