Muži versus ženy

Ach jo, toto otřepané téma snad nikdy nebude mít konce. Někdy je mi až do smíchu, když říkám, že jsou všichni muži stejní a chlapi říkají, jak jsme my všechny ženy stejné... Ach, jak daleko jsme všichni od pravdy... Přináším můj laický pohled na svět mužů a žen a rozdíly mezi nimi... Tedy spíše na svět mužů a žen v mém okolí...

Tak jsem si říkala, jak jen toto srovnání mám podat. Vždyť já jsem žena, která vlastně více rozumí mužům než ženám téměř ve všech směrech. Je to divné? Asi trochu ano, dokud nezačnete pozorovat a zkoumat, proč to tak vlastně je.
Kdysi dávno, už je to asi 10 let zpátky, jsem četla knížku od manželů Peasových s názvem Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách... Docela jsem se u této knihy nasmála, i když mi tam vadila jedna věc - a to opakování stále stejných principů - kniha byla dlouhá a to, co tam bylo psáno, by se podle mého názoru dalo shrnout do šablony o cca 30 stranách. Ale to je věc názoru. V této knize - tedy domnívám se, že šlo právě o tuto knihu - byl test, jak poznat, zda je váš mozek více mužský či ženský. Bylo to dost zajímavé a až nyní chápu, jak byl ten test přesný, co se týče mého výsledku. A možná vás i zajímá, co mi vyšlo :) Asi se budete smát, ale vyšlo mi, že jsem na hranici... Takže bych měla rozumět jak ženám, tak mužům... Vtipné, jsem takový "hermafrodit" (vězte, že je to myšlen duševní stav, nikoli fyzický :) ).

V poslední době si více rozumím s muži. Píšou mi více přátelé než přítelkyně. Mé kamarádky, se kterými jsem trávila víkendy a byla jim dobrá, když jsem řídila a jela na diskotéku, si na mě ani nevzpomenou a proč taky. Jsem na neschopence, nemám téměř vycházky a nejsem pro ně zajímavá, protože jsem nepoužitelná. Navíc jsem se změnila, protože již nejsem ta holka, která na každý jejich názor přikývla, dala jim za pravdu a byla zticha... Od chvíle, kdy jsem poznala, co je asertivita, mnou mé dlouholeté kamarádky opovrhují. Říkám, co si myslím a nepřikyvuji jim na jejich názory, se kterými nesouhlasím, bráním se a dělám věci po svém - konečně. Přitom některé z nich jsou slepice, které se vždy staraly jen o sebe a když jsem chtěla projevit svůj názor, tak mě nikdy nenechaly mluvit a tak se naráz diví, když se hlásím také o slovo. Haló, jsem tady taky - to jsem si vždy v duchu říkala, když jsem byla zticha a poslouchala, jak se jedna s druhou překřikují a já byla ta klidná, poslušná holka... No jo, bejvávalo. A ty, které se s tím nemůžou smířit, že jsem začala také mluvit a v podstatě dělat to, co ony, hlásit se o slovo, mne naráz neznají. Čím jsem se provinila, vážené? Smutné je, že mi některé, které jste akorát uměly druhé ponižovat a pomlouvat, ani nechybíte.

Když jsem teď doma, tak mi píšou přátelé - kluci. Za těch pár týdnů jsem se viděla tak s dvaceti kamarády a se třemi kamarádkami. To je tedy poměr. A víte co, mě to nevadí. U mužů si cením toho, že se navzájem až zase tak nepomlouvají, jako ženy. Muži většinou dají prostor, vyslechnou, pokud to není vyloženě ukecaný chlap, který se vykecat potřebuje (což je bohužel většina žen) a navíc, jsou více jako děti. Což oceňuji, protože jsem také pořád duší jako dítě a tak je pro ně legrace, zábava, hry, blbnutí a dělání kravin na prvním místě :) Ženy jsou většinou tak vážné a neumí se smát a už vůbec ne sobě (což je škoda). A většina mužů ten svět tak vážně nebere, tedy muži v mém dosahu a to se mi líbí...

Ach jo, tak skončil můj svět, který se točil okolo naší bandy slepic a začal svět, který je mnohem zábavnější, je zde méně konfliktů a více prostoru pro vyjádření svého názoru. Tak děkuji, že ty muže na tomto světě máme... I když někdy si říkám, moje nervy! :)